Když má pes problém zůstat sám

V pondělí 13. listopadu 2023 spustíme jedinečný projekt JAK NA PSÍ SAMOTU, jehož prostřednictvím certifikovaní psí instruktoři (absolventi naší Akademie pro psí instruktory) budou poskytovat individuální konzultace majitelům psů, kteří mají problém se zvládáním samoty. Proč jsme se do něčeho takového pustili? Protože je to potřeba jako sůl. A protože se tomuto tématu prakticky nikdo nevěnuje. Není se čemu divit, protože jde často o zatraceně komplikovaný a ožehavý problém bez jistoty úspěšného vyřešení.

Ale my víme jak na to, a proto do toho jdeme 😊

Problémy spojenými se zvládáním samoty jsem se chtě nechtě zabývala (a stále zabývám) od chvíle, kdy jsem se začala specializovat na psí problémové chování, a to už je hezká řádka let.  Hned po tahání na vodítku a reaktivitě na jiné psy, to totiž vždy byl nejčastější problém, se kterým se na mě majitelé psů obraceli. V dobách, kdy jsem se specializovala na poskytování individuálních konzultací, tvořila „separační úzkost“ alarmujících třicet procent zakázek. Za pár let se jich tak nastřádalo opravdu hodně.

Záhy se ukázalo, že strachem nebo strachem ze strachu (tedy úzkostí) ze samoty trpělo jen asi deset procent psů a z nich jen asi tři procenta byly tak vážné případy, že bych si o nich troufla tvrdit, že u těchto psů šlo o geneticky podmíněnou poruchu. Co tedy bylo příčinou, když to nebyl strach, že samotu nezvládalo těch zbývajících devadesát procent psů?

Odpověď na tuto otázku (byť stručná) zabere trochu více místa. Ale určitě stojí za přečtení, protože vám tak prozradím cestu (od příčin k řešení), kterou sdílím jako lektorka Akademie se svými studenty, a kterou budeme prostřednictvím projektu Jak na psí samotu předávat dál.

Nechci vyloučit možnost, že problém s nezvládáním samoty může mít jednu jedinou příčinu. Ale ve většině případů šlo o kombinaci tří základních vlivů, a to v různém poměru. Všechny tyto tři vlivy bývají provázané do jednoho klubka (v našem případě do trojúhelníku) a vzájemně se ovlivňují.

První množinu vlivů jsem nazvala „(NE)NAUČENÉ CHOVÁNÍ“, která zahrnuje tři nejzákladnější podmnožiny:

1. Psa nikdo nikdy neučil čekat a on to zkrátka neumí. Obvykle má problém už jen vydržet chvíli sedět nebo si počkat na cokoliv, co chce, třeba i na to, až jeho majitel položí misku s krmením na zem.
2. Pes se naučil, že štěkáním, kňučením, hrabáním… přiměje svého majitele ke změně jednání. Majitel psa vypustí, vezme ho s sebou, dá mu, co chce. Často se setkáváme s tím, že tuto úspěšnou strategii (co chci si vezmu silou nebo k tomu okolí donutím) pes používá i v jiných situacích.
3. Došlo k nedorozumění a pes se domnívá, že jeho prací a úkolem je být neustále v blízkosti svého majitele a doprovázet jej třeba i na záchod.

Bez ohledu na druh podmnožiny je vždy řešením trénink čekání, odložení a následně i samoty. Na samotu se totiž můžeme dívat i jen jako na jedno z kritérií čekání. A trénink čekání v sobě zároveň zahrnuje i velmi důležitý prvek sebekontroly. Pes se zkrátka musí naučit (obvykle se s tím totiž nerodí) odložit na později svou potřebu. V našem případě potřebu být s námi, být u toho… A tím se dostáváme k tomu, že v případě tohoto vlivu psi vůbec nemusí trpět strachem ze samoty, aby měli problém. Možná že důvodem jejich hysterických projevů je spíše frustrace a vztek, že nemohou dělat to, co dělat chtějí teď hned.

Trénink čekání má blahodárný vliv i na druhý vliv, a tím je „STRES“. A to hlavně proto, že nejčastější příčinou psího stresu je nesrozumitelná komunikace ze strany majitele. Po pravdě řečeno, čekat bude učit psa jeho majitel. Úkolem psích instruktorů je naučit majitele, jak to má naučit psa aneb naučit majitele komunikovat srozumitelně se svým psem 😊

Ale zpět ke stresu. Příčinou stresu (stresové reakce) jsou stresory, které bychom pro zjednodušení mohly rozdělit na vnitřní a vnější. Pokud jde o vnitřní stresory, jsou pro nás nejdůležitější tyto tři:

1. Nemoc nebo bolest. Zejména pokud váš pes začal mít náhlé problémy se zvládáním samoty (bez vnější příčiny), určitě byste měli nejprve navštívit veterináře, aby pro jistotu vašeho psa vyšetřil. Je mnoho chorob, které mohou být příčinou psychických změn a tím i změn chování. A jelikož nemoci a bolesti jsou častější ve stáří, může se stát, že se problémy objeví nebo prohloubí se stoupajícím věkem vašeho psa. K tomu může přispět i nastupující demence.
2. Vzrušivá povaha. Je mnoho psů, kteří dostali do vínku spoustu energie, s jejímž ovládáním mají potíže a často ani nemají dostatek možností, jak a kde tuto energii uplatnit. Takový pes je tak trochu jako Papinův hrnec.
3. Únava. Až paradoxně mají problém se samotou psi, kteří mají málo možností k odpočinku. Jinými slovy jsou přetažení, protože mají příliš aktivit, nebo jim chybí klidné a bezpečné místo, kde by mohli spočinout.

Pokud jde o vnější stresory, jejich výčet by jistě zabral hodně místa. Takže jen pár nejdůležitějších:

1. Toxická atmosféra v rodině (hádky, křik, stres…).
2. Nefungující komunikace mezi majitelem a psem.
3. Nevhodné životní podmínky – zejména tristní omezování možnosti být psem.

Řešením je pochopitelně snížit množství stresové zátěže, což se obvykle vyžaduje zapojení celé rodiny. Ale také věnovat pozornost odpočinku – opět celé rodiny. Někteří psi i lidé se doslova potřebují naučit relaxovat. Proč? Protože samota je jedním ze zcela přirozených stresorů. A na každý stresor si lze zvyknout (adaptovat – habituovat se na něj), ale k tomu je potřeba, aby byly splněny následující tři podmínky, a to zároveň:

1. Pes bude stresoru vystavovaný, ale jeho intenzita nesmí být nikdy taková, aby pes měl pocit, že mu jde o život. Ano, rozumíte tomu správně. Pes musí samotu zažívat.
2. Pes bude stresoru vystavovaný pravidelně. Pokud by byl pes o samotě jen jednou za uherský rok, tak můžete na nějakou adaptaci zapomenout.
3. A teď to nejdůležitější! Mezi jednotlivými vystaveními stresoru, musí mít pes dostatečný prostor pro odpočinek. A to tak dlouhý, aby pominula stresová reakce organismu a tělo se opět dostalo do rovnováhy – tedy do klidového stavu.

Jenže pokud je pes pod neustálým tlakem jiných stresorů, tak se vlastně nikdy neuklidní. Naopak, má toho stresu nakumulováno tolik, že je ve stresu nepřetržitě a dlouhodobě. A tak nemá šanci si zvyknout ani na samotu, ani na nic jiného. Kromě toho psi v tomto „nakumulovaném“ stavu jsou celkově podráždění, netrpěliví, přecitlivělí… a je velmi pravděpodobné, že vykazují i další poruchy chování a problémy se zvládáním samoty bývají jen pomyslnou špičkou ledovce.

Umění relaxovat je důležité i pro tzv. „naladění se na čekání“. Samota je ostatně časem pro uvolnění, klimbání a spánek. Pokud je pes rozjančený z ranní procházky, během které se bláznivě honil za míčkem, prohnal přitom pár zajíců a bažantů a cestou domů nezapomněl seřvat svého úhlavního nepřítele za plotem, těžko po něm můžete chtít, aby okamžitě začal v klidu čekat. Nejvyšší čas nejen upravit denní režim takového psa, ale naučit jej i odpočívat.

A dostáváme se ke třetímu vlivu, který byl zmíněný už v úvodu, a který většinou považuje za příčinu jedinou, a tím je „STRACH“. Strach je vlastně druhem stresové reakce, a tak vše, co se týká stresu, se týká i strachu. I na to, čeho se bojíme, je možné si zvyknout – nebo se to alespoň naučit zvládat.

Problémem tu však je, že někteří psi prožívají tak intenzivní strach, že pak není splněna první podmínka pro adaptaci. Nic ale není ztracené. My si můžeme pomoci tím, že začneme trénovat tak říkajíc „od lesa“. Třeba začneme psa učit úplně normální odložení v sedě, do kterého postupně samotu přidáme. Kruh se uzavírá – jsme zpět u tréninku čekání. Nebo dávkujeme samotu po kapkách, aby tak silné emoce nevyvolávala. A naše úsilí můžeme podpořit i spoluprací s veterinárním lékařem, který může uklidnit nervovou soustavu psa za pomoci léků. Ale nebudeme si zastírat, že to vše vyžaduje dlouhodobé úsilí. A to i proto, že většina psů, kteří se bojí samoty, jsou celkově bojácní a úzkostní. A samota není jediný problém, který řeší. Určitě proto pomůže i jakýkoliv trénink na zvýšení sebevědomí, odvahy a proaktivity.

U strachu nesmíme zapomínat ani na spouštěče strachu. Nikoli ojediněle se totiž stává, že zcela úspěšně naučíme psa zvládat samotu, ale spouštěče, které spouští emocionální reakci psa, zůstávají stále funkční. To je třeba i důvod, proč někdy problém nefunguje. Například pokud odejdete z bytu v pyžamu, váš pes je úplně v pohodě. Ale pokud se obléknete, jako byste odcházeli do práce, váš pes začne vyšilovat. To potom nastává ta zábavnější část konzultací, kdy řešíme, zda je lepší odcházet po zbytek života psa běžně v pyžamu a převléknout se do práce ve sklepě, nebo investujeme čas a úsilí do toho, že budeme postupně odstraňovat reakci psa na odcházení v oblečení.

K vlivům, díky kterým psi nezvládají samotu, by to ve stručnosti bylo vše. A to skutečně ve stručnosti, protože sepsat zde vše do detailů by vyžadovalo doslova knihu. Dovolte mi tedy pár slov k řešení.

Samotné řešení bývá někdy překvapivě snadné – stačí psa naučit čekat. Jindy je to ale doslova proces, a to proto, že příčina není jedna ve stylu buď a nebo, ale všechny vlivy jsou přítomné a propletené dohromady. A tak je potřeba průběžně revidovat a upravovat tréninkový plán, jak ten uzel postupně rozmotáváme.

Tak například na začátku váš pes nezvládá samotu, protože z padesáti procent ho to nikdo nikdy neučil. Ze čtyřiceti procent je vystresovaný. A z deseti procent se bojí být sám.  My ho naučíme v rámci první konzultace čekat například v kleci. Na druhé konzultaci řekněme za měsíc bude problém třetinový, a to proto, že učení čekání krok za krokem má vliv i na snížení stresu a strachu. Nicméně ten zbývající problém se skládá z osmdesáti procent stresu a dvaceti procent strachu. My upravíme denní režim psa a přidáme relaxační aktivity. Problém se zmenší na minimum a příčinou už bude jen strach. A my začneme řešit, čeho přesně se pes bojí a co s tím. Nebo hledat cesty, jak se naučit s tímto zbývajícím problémem žít.

Zkrátka nečekejte, že dostanete jeden návod, který budete celý život dodržovat a ono to bude fungovat. Je to proces a pes je živý tvor. Vše je v pohybu a je třeba pružně reagovat na změnu.

Nepropadejte trudnomyslnosti a hlavu vzhůru. Každý problém má své řešení. Jde jen o to ho najít.

A my věříme tomu, že ho spolu najdeme.

Za JdeTo Team Hana Böhmová