MOTIVACE A SPOUŠTĚČE aneb proč pes někdy reaguje a někdy ne (1. díl „psycho-logické motivace“)

Pokud bychom měli nějak definovat, co je to motivace, můžeme říci, že je to energie, která nás pohání k realizaci chování. Bez ní, bychom nedělali nic. Obecně potom vnímáme, že zdrojem motivace je naše potřeba získat odměnu (něco co chceme) a vyhnout se trestu (něčemu, co nechceme).

O tom, že motivace je velmi dynamický fenomén, není pochyb. Mění se v čase – každou chvíli chceme nebo nechceme něco jiného. Je individuální – každý z nás chce a nechce jiné věci. A co hůř, je tajemná, protože ve většině případů vůbec netušíme, proč to či ono děláme, tedy jaká (co) ta naše motivace vlastně je.

Není se tedy čemu divit, že tématu motivace věnujeme spoustu pozornosti i v případě našich psů. A že z ní máme občas těžkou hlavu, protože se nám ne vždy daří psa úspěšně motivovat k chování, které bychom tak potřebovali. Třeba k přivolání.

Neměli bychom však podléhat trudnomyslnosti, protože se snažíme porozumět a logicky uchopit něco, co nejsme často schopni rozklíčovat ani sami v sobě. I když v případě psů je naše motivace jasná. Chceme přijít na to, proč to či ono pes dělá, a jak můžeme dosáhnout toho, že bude chtít dělat to, co chceme my. A nechtít dělat to, co nechceme.

Pojďme se tedy podívat na motivaci z širšího úhlu pohledu. Třeba nám to v jejím pochopení pomůže.

Předpokládejme, že vše, co děláme, lze rozložit na vzoreček A – B – C tedy na spouštěč, chování a následek (odměnu nebo trest).

Například:

Vytáhneme hřeben a v tu ránu náš pes zaleze pod gauč.

A Spouštěč – vytáhneme hřeben

B Chování – pes zaleze pod gauč

C Následek – odměna (alespoň pro tuto chvíli se pes vyhnul česání)

Kam umístit motivaci? Tento příklad svádí k tomu domnívat se, že motivací je hřeben, protože to on spustil potřebu vyhnout se nepříjemnému česání (z pohledu psa – vyhnout se trestu). Ale to je chyba, protože potřeba (= motivace) vyhnout se nepříjemnému tahání a bolesti tu byla jako první. Spouštěče jsou pouze tím, co odstartuje nějaké konkrétní chování. Jeden druh spouštěče může podle situace odstartovat různá chování, ale častěji konkrétní spouštěč spouští určité jedno konkrétní chování. Spouštěče nejsou motivací, jen mohou povolit stavidla motivace a dodat tak chování energii. Proč jen „mohou“?

Popravdě kolem nás neustále „poletují“ desítky spouštěčů, ale jen na některé zareagujeme – spustí nějaké naše chování. Avšak abychom vůbec měli důvod na nějaký spouštěč reagovat a nějaké chování dělat, musíme mít nejprve nějakou potřebu – motivaci. Máme-li potřebu, potom si začneme ze spouštěčů vybírat podle toho, který má potenciál prostřednictvím chování, které spouští, naši potřebu (vyhnout se trestu nebo získat odměnu) naplnit.

Zkusme se na to podívat na příkladu:

Štěně se nudí, zatímco se jeho páníčkové dívají na televizi. Štěně má potřebu získat pozornost páníčků, aby se mu věnovali – to je jeho motivace.

Takže začne zvažovat použití nejrůznějších spouštěčů: Který spouštěč má asi tak největší potenciál, abych získal to, co chci? Hračka – můžu jim jí začít nosit, ale je dost pravděpodobné, že mi jí budou jen bezmyšlenkovitě házet. Nic moc. Moje vnitřní frustrace – můžu začít kňučet, štěkat, ale to mě pošlou ven na zahradu. STŮL – no jasně, to je ono, vyskočím na stůl. Sice mě strhnou dolů a budou nadávat, ale pak mě začnou odměňovat za to, že ležím nebo sedím.