Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak vlastně o samotě přemýšlíme? Psychologie je totiž mrška. Když samotu budeme vnímat jako problém, tak nám v hlavě budou naskakovat asociace jako osamělost, opuštěnost, odloučení... A to se potom není ani čemu divit, že se nám do jejího tréninku nebude chtít. Že budeme mít pocit, že našemu psovi už samotným tréninkem způsobujeme něco nehezkého a budeme z toho mít špatné svědomí. A toto naše smýšlení bude pes samozřejmě vnímat a výsledkem bude, že i on začne samotu považovat za něco negativního. A je to tady: začarovaný kruh.
Co s tím? Pojďme tento kruh rozetnout a zkusme se na samotu podívat v jiném kontextu. Vsadíme se, že všichni někdy prožíváme chvíle, kdy toužíme po klidu a soukromí. Kdy toužíme po tom být sami, aby nás nikdo a nic nerušilo. Kdy potřebujeme v tichém koutku oddělení od ostatních odpočívat a relaxovat. Pod relaxací si ale není třeba představovat jen meditaci, spánek nebo sladké nicnedělání. Relaxovat lze samozřejmě i aktivně.
A psi to mají obdobně, tak se pojďme podívat, jak může taková aktivní psí relaxace o samotě vypadat. Jak si pes může o samotě hrát.
Solitérní hry jsou užitečné, protože nám pomáhají v tréninku samoty, čekání a odpočívání:
- Pomocí solitérních her můžeme snadno prodloužit dobu, po kterou je pes sám nebo má na něco čekat. Určitě jste někdy zažili čekání ve frontě (bez mobilu). Pár vteřin je snadné vydržet. Minuta se ale zdá už celkem dlouhá. A teď si představte tu nebetyčnou nudu, když čekáte pět, deset, patnáct minut. To se zkrátka nedá vydržet. Nutně se potřebujete něčím zabavit, aby vám to čekání uteklo. A právě k tomu psům slouží solitérní hry. Například na psa v boudičce, do které ho pošlete, bude čekat nadívaný "copánek". Díky tomu můžete prodloužit dobu, po kterou je v boudičce zavřený z jedné minuty na dvacet minut v jednom kroku. A co teprve, když po chvilce hraní pes snadno usne.
- Solitérní hry mohou fungovat jako "ukolébavka", po které se psům bude chtít odpočívat a spát. Možná i vy to znáte. Pustíte si televizi, lehnete si na gauč a do dvaceti minut spíte. Samozřejmě, že pokud chceme, aby solitérní hry naladily psa do relaxačního módu, musíme vybrat ty "správné". Pokud byste si pustili v televizi horor, asi by jako uspávadlo nezafungoval. Každý pes je samozřejmě jiný, takže zatímco jednoho uklidní hlodání velké kosti, jiného by to doslova excitovalo. Ale my jsme přesvědčeni, že stačí trocha experimentů a zkoušení, abychom našli to správné uspávadlo i pro toho vašeho psa.
- Solitérní hry nám umožňují unavit psa a unavený pes je hodný pes. A to se hodí zejména ve chvíli, když potřebujeme odejít a pes na nás bude několik hodin čekat. Čekat, když jste plní energie nebo rozjaření, je vážně těžké. Ale při hraní se pes musí soustředit, a to je pro mozek zatraceně namáhavá aktivita. Věřte nám, že unavit psa psychicky je tak mnohem snazší a hlavně rychlejší, než jej unavit fyzicky. Proto solitérní hry doporučujeme hrát před vaším odchodem. Než zvládnete ranní hygienu, než se nasnídáte a oblečete, může se váš pes až hodinu věnovat hraní, a to už musí mít nějaký vliv. Pravda, večery u televize už nebudete trávit klimbáním, ale přípravou her na ráno 🙂
- Hry umožňují zapomenout na svět kolem i na problémy a strašáky jako je třeba právě samota. Určitě jste už mnohokrát zažili, že jste se do něčeho tak zabrali, že svět okolo vás přestal existovat a dost možná, jste díky tomu i zapomněli na svou bolest, smutek, strach... nebo jste si ani nevšimli, že se dělo něco, co vás za normálních okolností rozhodí. A právě takto mohou hry fungovat. Například váš pes se zabere do čenichání nebo žvýkání a vy na chvíli odejdete z místnosti a dokonce i za sebou zavřete dveře. Pes si toho ani nevšimne (nebo to pro něj nebude důležité), dokud se znovu nevrátíte. A možná, že nezaznamená ani to. Přesně takhle se pes učí (ať už vědomě nebo podvědomně), že samota nebyla žádný problém, protože se po celou tu dobu dobře bavil. Zkrátka nestihl zažít stres ani strach. Neměl na to čas.
Abychom mohli solitérní hry s úspěchem používat tak, jak jsme právě popsali, je potřeba, aby je pes důvěrně znal. Zkrátka se je musí nejdřív naučit hrát. Solitérní hry fungují nejlépe, pokud je pes má už spojené se zábavou, klidem, bezpečím, pohodou a relaxací a jen pohled na ně jej přivede do jiné nálady: "Teď si chci hrát - nerušit - dejte mi všichni pokoj a běžte někam... Já se potřebuju soustředit a chci být sám."
Zkuste si hrát i vy.
Za JdeTo Team Hana Böhmová